vytištěno ze stránek www.csop.cz | kontakt: ÚVR ČSOP, Michelská 5, 140 00 Praha 4 | tel.: 222 516 115, 222 511 496, email: info@csop.cz

Historie ČSOP

Český svaz ochránců přírody byl založen 11. září 1979. Prvním předsedou nové ochranářské organizace se stal prof. ing. František Hron, CSc. z pražské vysoké školy zemědělské.

Struktura Svazu byla v té době budována důsledně "shora". Na popud odborů kultury ONV byly cíleně zřizovány okresní a městské výbory ČSOP, které poté iniciovaly vznik základních organizací. Přesto od počátku vznikaly základní organizace i zcela spontánně (a to někde ještě před ustavením příslušného okresního výboru, některé dokonce před oficiálním ustavením Svazu jako celku – např. 1. ZO ČSOP v Praze zvolila svůj přípravný výbor již 5. dubna 1979!).

Pro ustavení ZO existovala v té době poměrně přísná omezení (ZO ČSOP – s výjimkou ZO při správách CHKO a národních parků – měly sdružovat členy mající bydliště či pracoviště v konkrétním okresu a jejich činnost neměla hranice tohoto okresu překračovat, ve městě či obci mohlo být zřízeno jen tolik ZO, „aby jejich činnost zajišťovala plnění úkolů, které je zde třeba z hlediska ochrany přírody a péče o životní prostředí plnit“), v praxi se na ně však příliš nehledělo. Okresní (městské) výbory, které na toto a na „ideovou čistotu“ činnosti ZO měly dohlížet, sloužily dle vzpomínek pamětníků častěji jako „nárazník“, zachycující vlivy politické moci a umožňující základním organizacím relativně nerušenou činnost.


Od roku 1981 vydával Svaz svůj vlastní časopis Naší přírodou. Od počátku vydával Svaz metodické příručky. Byla zahájeno několik odborných programů jak na celostátní úrovni (zimní sčítání kání, akce Formica, mapování vodních ploch s výskytem obojživelníků), tak i na úrovni regionální (Ekoprogram okresu Rakovník, akce DNO na záchranu bledule letní v místě budoucí Dolní Novomlýnské nádrže na jižní Moravě…).

Pět let po založení již působil Svaz ve všech okresech ČSR a měl téměř 24 000 členů v 768 základních organizacích, koncem 80. let pak přes 26 000 členů organizovaných v 970 ZO.

Hlavní aktivitou ZO ČSOP byla v té době péče o chráněná území - byly sjednávány patronátní smlouvy nad maloplošnými chráněnými územími, na nichž pak byla prováděna strážní služba, realizovány inventarizační průzkumy a především managementová opatření, nejčastěji kosení a likvidace náletu. V roce 1989 ZO ČSOP pečovaly o 486 lokalit, což představovalo 47,5 % všech maloplošných CHÚ v ČSR.
Koncem 80. let se i v ČSOP projevovaly stále výraznější a „bojovnější“ občanské postoje. ČSOP (mnohdy na úrovni základních organizací) se angažoval mimo jiné v kauzách výstavby dopravní tepny přes Stromovku v Praze, výstavby autodromu v Podkomorských lesích u Brna, vysílače na Pálavě, výstavbě nové boudy na Sněžce, dokončení Novomlýnských nádrží pod Pálavou či přehrady na Křivoklátsku. Tribunou těchto postojů se stal zejména pražský časopis Nika.

5. června 1988 byl ČSOP zapsán na čestnou listinu Programu OSN pro životní prostředí UNEP „Global 500“ za „vynikající výsledky v práci při ochraně a zlepšování životního prostředí“.

II. sjezd ČSOP se sešel v Praze 19. - 20. listopadu 1989. Nejen pod vlivem tehdy aktuálních událostí, ale zejména jako výsledek již minimálně rok probíhající vnitrosvazové diskuse tento sjezd kompletně obměnil vedení Svazu, schválil nové na tehdejší dobu velmi progresivní stanovy a další dokumenty (vyškrtl ze stanov i z programu vedoucí úlohu KSČ, deklaroval působnost ČSOP jako nadresortní, nadstranickou, nadvládní). Mimochodem - sjezd ČSOP byl první oficiální institucí, která dala prostor prohlášení stávkového výboru studentů, podpořila jejich požadavky a odsoudila zásah moci proti demonstrantům 17. listopadu.

V následujících letech došlo k několika zásadním změnám v postavení ČSOP. Svaz především přestal být jedinou ochranářskou organizací. Výrazně se snížil počet členů ČSOP, když se ze Svazu odštěpily nejradikálnější ochranářské skupiny (např. ZO ČSOP Bořena, z nichž vznikly Děti Země) či organizace se specifickým zaměřením (Pražský spolek ochránců zvířat, původně stejnojmenná ZO ČSOP), osamostatnily se skautské a woodcrafterské oddíly, které byly do té doby v ČSOP „schované“, řada lidí i celých skupin přešla do komerční sféry, odešli lidé, kteří měli členství ve Svazu „v náplni práce“ i tací, kterým se zdálo, že takováto organizace již nemá v nových podmínkách žádnou perspektivu. Stav po registraci v roce 1991 byl cca 10 000 členů v 594 ZO a pokles stále pokračoval.

Na přelomu let 1990/91 skončilo z ekonomických důvodů vydávání časopisu Naší přírodou. Pražská Nika se obsahově čím dál více vzdalovala ČSOP. Naopak stále větší popularitu získávala brněnská Veronica, jejíž zaměření však bylo spíše ekologicko-filozoficko-kulturní. A tak jediným zdrojem vnitrosvazových informací byl nově vzniklý zpravodaj Depeše ČSOP. Ten však byl rozesílán pouze základním organizacím, téměř se nedostával mimo Svaz (ani s tím obsahově nepočítal), a tak se navenek mohlo téměř zdát, že ČSOP zanikl.

Aktivity se však nezastavily, naopak přibývala řada nových. ČSOP se začal aktivně věnovat otázkám legislativy, stál při vzniku samostatného Ministerstva životního prostředí, začal navazovat nové kontakty se zahraničními organizacemi. Vedle tradiční praktické ochrany přírody a krajiny nabývala stále více na významu i ekologická výchova - ČSOP mimo jiné přebral koordinaci celostátní soutěže Zlatý list, vyhlásil Ekologickou olympiádu pro středoškoláky, svojí činnost rozvíjela centra ekologické výchovy, hromadně vznikaly oddíly mladých ochránců přírody. Vznikly též nové odborné programy (Alcedo, Vážky, Záchrana starých a krajových odrůd ovocných dřevin...).

V listopadu 1990 byl ČSOP přijat za člena IUCN - mezinárodního svazu na ochranu přírody.

První polovina 90. let byla obdobím hledání nové podoby a postavení organizace v nových společenskoprávních podmínkách. V roce 1991 byly schváleny zcela nové stanovy, měnící základní strukturu i fungování Svazu (mimo jiné byly zrušeny okresní a městské výbory, bylo změněno postavení základních organizací a zakotvena jejich právní subjektivita…). V roce 1994 se zastavuje vytrvalý úbytek členů (k 1. 6. registrováno 4447 členů v 289 ZO) a Svaz začíná nabývat obrysy, které má dodnes.

Během roku 1997 se konstituují tři národní programy v ochraně přírody - Národní síť stanic pro handicapované živočichy, Ochrana biodiverzity a pozemkové spolky (později Místo pro přírodu). Všechny tyto programy jsou otevřené a ČSOP díky jim navazuje spolupráci s řadou dalších nevládních organizací.

Roku 2001 obnovil ČSOP vydávání celostátního časopisu Krása našeho domova (navázal tím na stejnojmenný časopis, vydávaný v první polovině 20. stol. Svazem okrašlovacím a ochranným, k jehož odkazu se ČSOP stále intenzivněji hlásí). Téhož roku byla zahájena tradice každoročních setkání členů a příznivců ČSOP. Rozvíjí se program Zelená karta, v jehož rámci poskytují smluvní partneři ČSOP členům Svazu slevy na různé služby. Zlepšuje se propagace činnosti ČSOP v celostátních médiích. I díky tomu dochází k postupnému zvyšování počtu členů.

Zcela novou zásadní aktivitou bylo na jaře 2003 vyhlášení dlouhodobé veřejné sbírky „Místo pro přírodu“, jejímž cílem je získat finanční prostředky na výkupy pozemků významných pro zachování přírodní rozmanitosti. O dva roky později byla následována druhou veřejnou sbírkou – „Zvíře v nouzi“ – jejíž výtěžek slouží k péči o handicapované volně žijící živočichy. Neočekávaně velká kladná odezva obou sbírek budiž mostem mezi historií, současností a budoucností.

aktualizace 4.1.2008 | nahoru | tisk print