vytištěno ze stránek www.csop.cz | kontakt: ÚVR ČSOP, Michelská 5, 140 00 Praha 4 | tel.: 222 516 115, 222 511 496, email: info@csop.cz


kontakt:

ČSOP
Michelská 48/5
140 00 Praha 4
IČ: 00103764
DIČ: CZ00103764

tel.: 222 516 115,
tel.: 222 511 496
email: info@csop.cz

fakturační údaje

kontakty na kancelář


facebook logo

Znemožní novela stavebního zákona účast veřejnosti ve správních řízeních?

4.4.2017

Jedna z priorit programového prohlášení současné vlády zní: „Rozvoj občanské společnosti, činnosti nestátních neziskových organizací a účast občanů na rozhodování a správě veřejných záležitostí jako nezbytné součásti funkčního demokratického právního státu.“  A na jiném místě programového prohlášení se praví: „Vláda zachová současnou legislativně zaručenou úroveň občanských práv týkajících se životního prostředí.“ Těžko si ale lze představit hrubší porušení těchto priorit, než jsou pozměňovací návrhy k novele stavebního zákona, předložené poslancem sociální demokracie  Jaroslavem Foldynou.

Není sporu o to, že stavební řízení je u nás velmi komplikované a někdy zdlouhavé. Nechme nyní stranou, zda vládou předložená novela stavebního zákona tyto problémy řeší či nikoliv. Každopádně projednávání zákona bylo zneužito k pokusu vyloučit veřejnost z územních, stavebních a dalších řízení. Paradoxem je, že předkladatelem těchto návrhů je Jaroslav Foldyna, poslanec za Českou stranu sociálně demokratickou, tedy stranu, která by jako nejsilnější součást vlády měla obzvláště dbát nad dodržováním vládních priorit a prohlášení.

Není pravda, že tím, co neúnosně prodlužuje správní řízení, je účast veřejnosti. Spolky coby zástupci veřejnosti mají stejně jako ostatní účastníci správního řízení poměrně krátké lhůty na podání svých připomínek, které musí dodržet. Co prodlužuje čas je vesměs nekompetentnost veřejné správy – neschopnost příslušných úřadů podané připomínky rychle a objektivně zhodnotit či řada, mnohdy i zcela zásadních, chyb v jejich rozhodování.

Taktéž není pravda, že stavby nepodléhající posuzování vlivu na životní prostředí (právě jich se vyloučení veřejnosti týká) žádný takový vliv nemají. Jakákoliv stavba může ovlivňovat – a často také ovlivňuje – vodní režim, zeleně, kvalitu ovzduší… Dělení na „velké“ stavby, které takové speciální posouzení vyžadují, a „malé“, které ho nepotřebují, vychází pouze ze snahy nezatěžovat drobné investory poměrně zdlouhavou a nákladnou procedurou posuzování vlivu na životní prostředí. S tím, že u těch menších je dostatečnou pojistkou právě správní řízení. V okamžiku, kdy se správní řízení zúží pouze na investora a úřad, pracující mnohdy pod politickým tlakem, ovšem touto  pojistkou zachování zdravého životního prostředí přestává být.

Právě menší stavby – různé obytné soubory, nákupní střediska, drobné výrobní závody či obslužné komunikace – jsou tím, co veřejnost nejvíce trápí, protože se jí to bezprostředně dotýká, jak lze soudit z desítek dotazů a proseb, které Český svaz ochránců přírody každoročně obdrží. Strach o vodu ve studních, o park, kam chodí na procházky, o domov vzácných živočichů, které pozorují doslova „z okna“ či o znehodnocení zahrádky sousední výstavbou. A přitom řešení je často jednoduchá. Nemusí jít hned o jeho zamítnutí, stačí projekt vhodně upravit, vzít tyto okolnosti v úvahu. Jen někdo musí na problém upozornit. A to nebude ani investor a většinou ani úředník, který by si tím jen přidělával práci. To musí být zástupce veřejnosti. Tedy ten, kterého se nyní snaží poslanci v rámci „zachování současné legislativně zaručené úrovně občanských práv“ z rozhodování vyšachovat.

Hlasovat o novele stavebního zákona bude Poslanecká sněmovna pravděpodobně již zítra.