vytištěno ze stránek www.csop.cz | kontakt: ÚVR ČSOP, Michelská 5, 140 00 Praha 4 | tel.: 222 516 115, 222 511 496, email: info@csop.cz


kontakt:

ČSOP
Michelská 48/5
140 00 Praha 4
IČ: 00103764
DIČ: CZ00103764

tel.: 222 516 115,
tel.: 222 511 496
email: info@csop.cz

fakturační údaje

kontakty na kancelář


facebook logo

Připomínky Českého svazu ochránců přírody k věcnému záměru nového stavebního zákona

27.2.2019

Připomínky Českého svazu ochránců přírody k věcnému záměru stavebního zákona, zaslané Vládě ČR a Ministerstvu pro místní rozvoj..

Úvodem:
Rekodifikace stavebního práva je odůvodňována potřebou zjednodušení územních a stavebních řízení, která jsou dnes velmi složitá a zdlouhavá. Na tomto jediném se asi s předkladateli návrhu shodneme. Avšak navrhovaná legislativa se snaží tento problém vyřešit na úkor jiných veřejných zájmů i práv občanů, tedy způsobem nepřijatelným a nejspíše i protiústavním. A – krom toho – s velkou pravděpodobností jádro problémů neřešícím.
Poslední novela stavebního zákona se také snažila proces „zjednodušit“, proto vyloučila z projednávání veřejnost a omezila opravné prostředky. Výsledkem nebylo zjednodušení stavebního práva, ale vnesení ještě většího chaosu do tak již komplikovaného procesu. I tato novela míří z velké části chybným směrem. A vzhledem ke skutečnosti, že jejím autorem je de facto Hospodářská komora, existuje vážné podezření, že to není náhoda. Že smyslem celé rekodifikace není zjednodušení řízení ve smyslu jeho zprůhlednění, odstranění zbytečných byrokratických překážek, ale „zjednodušení“ ve smyslu odstranění všech případných oponentů (ať již z řad úřadů bránících veřejný zájem či z řad občanů bránících svá práva) ve prospěch jediného subjektu – stavebníka (investora).
Z tohoto důvodu nepovažujeme za účelné rozebírat do podrobností jednotlivé body předloženého věcného záměru a níže zmiňujeme pouze dva nejzásadnější okruhy problémů.

Postavení dotřených úřadů státní správy:
Převedení kompetencí hájících specifické veřejné zájmy, tedy především ochranu přírody, životního prostředí (včetně procesu EIA) a památek, ze specializovaných orgánů státní správy na stavební úřad by znamenalo jednoznačně oslabení až zrušení ochrany těchto veřejných zájmů. Lze si jen stěží představit, že jeden úřad hájí nezávisle několik často protichůdných zájmů. I za předpokladu vysoké profesionality pracovníků stavebních úřadů, kteří by měli tuto agendu na starosti, stále budou pouze v pozici zaměstnance daného úřadu, budou vázáni příkazy a pokyny nadřízených pracovníků a hrozí tedy riziko, že nebudou moci projevit nezávisle svoje odborné připomínky. A v každém případě budou mít tyto připomínky mnohem menší váhu než současná závazná stanoviska nezávislých úřadů; v případě, že v rámci vnitřních procesů stavebního úřadu nebudou tyto odborné námitky a připomínky vzaty v úvahu či budou zásadním způsobem změněny, fakticky nebude existovat možnost obrany.
Jde o zásadní a dostatečně neodůvodněný zásah do současného modelu státní správy, kdy jednotlivé veřejné zájmy, definované speciálními zákony, hájí samostatné úřady a je tudíž nutné hledat mezi nimi priority a kompromisy, čímž je zajištěna vyváženost finálního rozhodnutí. V případě procesu EIA jsou navrhované změny s velkou pravděpodobností též v rozporu s evropskou legislativou.
Tomu, že nejde o optimalizaci veřejné správy, nýbrž o umlčení oponentů, nasvědčuje i fakt, že tam, kde i nadále vyjádření nezávislých orgánů zůstávají (např. v oblasti báňské), mají se závazná stanoviska změnit v nezávazná vyjádřeni. Tedy i v těchto případech je názor stavebního úřadu neoprávněně nadřazen nad odborný názor specializovaného úřadu.
S integrací kompetencí orgánů ochrany životního prostředí a památkové péče do stavebních úřadů ani se změnou závazných stanovisek dotčených úřadů na (nezávazná) vyjádření z výše uvedených důvodů zásadně nesouhlasíme.

Fikce souhlasu a automaticky vygenerované rozhodnutí o povolení stavby:
Zde věcný záměr zákona konečně přiznává pravého viníka průtahů ve stavebních řízení, ovšem problém opět řeší nepřijatelným způsobem. To, že úřady nedodržují zákonem stanovení lhůty, je fakt, na který je v diskusích o „průtazích stavebního řízení a vině neziskovek“ opakovaně upozorňováno nejen Českým svazem ochránců přírody. Stát však musí mít jiné nástroje, jak donutit své úřady dodržovat zákony. To, že za průtahy je místo dotyčného úřadu či úředníků „potrestán“ veřejný zájem či práva dalších účastníků řízení (např. majitelů sousedních pozemků) je nepřípustné. Ohrožení veřejného zájmu či připomínky účastníků stavebního řízení prodlením příslušného úřadu nezmizí!
Krom nespravedlnosti a popření principů právního státu mají tato ustanovení i značný korupční potenciál. Je rozhodně snadnější docílit, aby příslušný úřad „zapomněl“ vydat rozhodnutí, než aby vydal souhlasné rozhodnutí postavené na nepravdivých, snadno zpochybnitelných údajích.
Za předpokladu, že zákon zároveň protiústavně nezruší opravné prostředky, pak lze v případě „automaticky vygenerovaného rozhodnutí“ očekávat napadení takového rozhodnutí odvoláním a přenesení řízení na nadřízený úřad či vrácení k novému projednávání (neb ze své podstaty bude takové rozhodnutí, nepřezkoumatelné), takže ve výsledku dojde nikoli ke zkrácení stavebního řízení, ale k jeho prodloužení.
Ani se zavedením těchto principů do stavebního zákona proto zásadně nesouhlasíme.

Závěrem:
Navrhovaná rekodifikace veřejného stavebního práva chce přinést, dle slov věcného záměru „zjednodušení přípravy staveb i povolovacích procesů, při zachování potřebné úrovně ochrany všech práv a veřejných zájmů“. Jak jsme ukázali na dvou nejzásadnějších aspektech předloženého záměru, splnění první části tohoto paradigmatu je sporné, zatímco s druhou částí je záměr v přímém rozporu.
Jménem Českého svazu ochránců přírody, největšího sdružení lidí se zájmem o ochranu přírody a krajiny v České republice, vás proto prosíme o odmítnutí předloženého věcného záměru jako celku.