Historie pozemkových spolků v České republice
Ochrana přírodního a kulturního dědictví prostřednictvím právního vztahu neziskového subjektu k cenné nemovitosti není u nás nic nového. Již za 1. republiky byl tento princip praktikován Svazem ochranným a okrašlovacím i některými dalšími sdruženími (např. Klub československých turistů, který vlastnil a udržoval řadu hradů). Minimálně od konce 80. let k tomuto způsobu ochrany hodnotných lokalit intuitivně přistupovala značná část základních organizací Českého svazu ochránců přírody a v 90. letech i řada dalších v té době vznikajících, zejména regionálních občanských sdružení. Výzkum provedený v roce 1997 prokázal, že dlouhodobou péčí o přírodně cenné lokality se zabývá minimálně 112 základních organizací ČSOP, starající se o 289 lokalit, z čehož 2% byly ve vlastnictví ČSOP a 9% v dlouhodobém nájmu. Z těchto faktů a ze zkušeností, nasbíraných během 90. let v zahraničí (zejména ve Velké Británii a v USA) se zformovalo hnutí pozemkových spolků u nás.
Počátkem roku 1997 ustavilo Ministerstvo životního prostředí na popud několika organizací neziskového sektoru (mimo jiné i ČSOP) Poradní sbor pro pozemkové spolky. Český svaz ochránců přírody pak po několika letech příprav v roce 1998 vyhlásil národní program (tehdy pod názvem Místo pro přírodu - později toto jméno převzala veřejná sbírka), jehož cílem bylo aktivity blížící se k činnosti pozemkových spolků v ČSOP i mimo něj nějakým způsobem „uchopit“, podpořit a rozvinout. Názor na otázku, co by vlastně v našem právním systému měly pozemkové spolky být a jak by měly fungovat se postupně vyvíjel. Klíčové byly dvě otázky - jejich právní postavení a zajištění jejich důvěryhodnosti vůči veřejnosti (a s tím související možnosti nezcizitelnosti pozemků). Původně se zvažovala výrazně větší úloha Ministerstva životního prostředí, které by celý proces garantovalo, stanovovalo podmínky a udělovalo (prostřednictvím pověřených občanských sdružení) akreditace. Předpokládaly se takové úpravy právního řádu, které by pozemkový spolek ustanovili jako specifickou právnickou osobu (obdobně, jako např. nadace) a na existenci této osoby by po vzoru Velké Británie vázaly nezcizitelnost nemovitostí, případně i určité daňové výhody. (Na tomto místě by snad bylo dobré poznamenat, že pojem „pozemkový spolek“ vznikl právě v souvislosti s těmito aktivitami, nikdy předtím u nás neexistoval a pro aktivity podobného rázu se nepoužíval.)
Postupem času se některé úvahy ukázaly jako nereálné (právní zakotvení nezcizitelnosti pozemků), jiné jako ne zcela vhodné (úzké navázání pozemkospolkového hnutí na stát). Z role MŽP tak zůstala především finanční podpora programu a účast v Radě Národního pozemkového spolku, hnutí je dnes plně v režii neziskového sektoru.
Podstatnými body ve vývoji pozemkospolkového hnutí jsou rok 2000, kdy Sněm ČSOP schválil, že ČSOP vykonává funkci Národního pozemkového spolku, čímž na sebe přijal zodpovědnost za další rozvoj hnutí pozemkových spolků u nás, a pak léta 2002-2003, kdy díky grantu Evropské unie v rámci programu PHARE ACCES 99 bylo zahájeno každoroční pořádání Výročních shromáždění pozemkových spolků, byla konstituována Rada Národního pozemkového spolku a vyhlášena veřejná sbírka Místo pro přírodu na výkupy ohrožených pozemků, což lze považovat za počátek nové etapy v hnutí pozemkových spolků.
